Optický senzor
Senzor z optických vláken se skládá ze zdroje světla, dopadajícího vlákna, výstupního vlákna, modulátoru světla, detektoru světla a demodulátoru. Základním principem je poslat světlo světelného zdroje do modulační oblasti přes dopadající vlákno a světlo interaguje s externími měřenými parametry v modulační oblasti, aby se vytvořily optické vlastnosti světla (jako je intenzita, vlnová délka, frekvence , fáze, odchylka normál atd.). Ze změněného signálního světla se stane modulované signální světlo, které je následně odesláno do fotodetektoru a demodulátoru výstupním vláknem pro získání naměřených parametrů.
Optické vláknové senzory lze rozdělit do dvou kategorií podle typu konstrukce: jedna je funkční (snímací) senzor; druhý je nefunkční (světlopropustný) senzor.
Funkční senzor
Použijte optické vlákno (nebo speciální optické vlákno) s citlivostí a schopností detekce na vnější informace jako snímací prvek pro modulaci světla přenášeného v optickém vláknu pro změnu intenzity, fáze, frekvence nebo polarizace procházejícího světla. Demodulací modulovaného signálu se získá měřený signál.
Optické vlákno je nejen světlovodné médium, ale také citlivý prvek a většinou se používá vícevidové optické vlákno.
Výhody: kompaktní konstrukce a vysoká citlivost. Nevýhody: Jsou vyžadována speciální optická vlákna a cena je vysoká. Typické příklady: gyroskopy s optickými vlákny, hydrofony z optických vláken atd.
Nefunkční senzor
Ke snímání měřených změn využívá další citlivé komponenty. Optické vlákno se používá pouze jako přenosové médium informací a často se používá jednovidové optické vlákno. Optické vlákno hraje roli pouze při vedení světla a světlo je měřeno a modulováno na citlivém prvku typu optického vlákna.
Výhody: Není potřeba speciálních optických vláken a dalších speciálních technologií, relativně snadná implementace a nízká cena. Nevýhody: nízká citlivost. Většina praktických jsou nefunkční senzory z optických vláken.